Co je přenesení daňové povinnosti podle článku 194?
Přenesení daňové povinnosti podle článku 194 je mechanismus, který přesouvá povinnost přiznat DPH z neusazeného dodavatele na zákazníka, pokud je tento zákazník sám identifikovaný k DPH ve státě, kde je operace zdanitelná. Prodávající vystaví fakturu bez DPH, kupující přizná splatnou daň a současně ji odečte. Používá se také výraz reverse charge, tedy obrácené zdanění.
Právní základ najdete v článku 194 směrnice 2006/112/ES, tzv. směrnice o DPH. Míří na operace uskutečněné uvnitř členského státu osobou povinnou k dani, která zde není usazena. Logika je prostá: místo aby zahraniční subjekt musel získat registraci v každé zemi, kam dodává, přenáší se povinnost přiznat daň na místního zákazníka, kterého už správce daně zná.
Kdo se stává osobou povinnou přiznat DPH?
Osobou povinnou přiznat DPH se stává zákazník, a jen on. Splatnou daň uvede ve svém daňovém přiznání (DPH na výstupu) a ve stejném přiznání ji odečte, má-li plný nárok na odpočet. Výsledek je z pohledu cash flow neutrální: žádný skutečný odliv peněz, jen souběžný účetní zápis.
Pro neusazeného dodavatele je dopad přímočarý. Fakturujete bez daně. Nevybíráte tuzemskou DPH, takže ji ani neodvádíte. A hlavně: pro tento tok nemáte v zemi spotřeby žádné daňové přiznání k podání.
Vezměme konkrétní příklad. Francouzská firma drží zboží ve skladu v Německu a prodává je německému velkoodběrateli, plátci DPH. Dnes musí mít v Německu německé DIČ, vystavovat faktury s německou DPH a podávat tam přiznání. Od roku 2028, pokud v Německu nebude registrovaná, vystaví fakturu bez DPH a daň přizná německý kupující. Jedna registrace navíc zmizí, jeden reporting navíc odpadne.
Kterého zboží a služeb se článek 194 týká?
Článek 194 dopadá především na tuzemská dodání zboží uskutečněná neusazeným dodavatelem a na služby, které již nespadají pod jiný mechanismus přenesení daňové povinnosti. To je klíčová nuance, kterou si mnozí špatně vykládají.
Velká část přeshraničních B2B služeb v rámci EU se totiž už dnes automaticky přesouvá do režimu přenesení daňové povinnosti na příjemce, a to podle článku 196 směrnice (obecné pravidlo pro místo plnění u služeb mezi osobami povinnými k dani). Pro tyto služby článek 194 nic nového nepřináší.
Skutečný přínos článku 194, a tedy to, co se s ViDA opravdu mění, leží na dvou polích:
- Tuzemská dodání zboží uskutečněná neusazeným subjektem (například prodej ze skladu drženého v zemi místnímu zákazníkovi povinnému k dani).
- Služby, které se vymykají obecnému pravidlu článku 196 (některá plnění vázaná na nemovitost, na akci apod.) a zůstávají zdanitelné v dané zemi.
Co se mění od 1. července 2028 s ViDA
Dosud je článek 194 pouhou možností: každý členský stát se rozhoduje, zda jej uplatní. Od 1. července 2028 se stává povinným ve všech 27 státech Unie. Směrnice (EU) 2025/516 (balíček ViDA) článek 194 přepisuje: formulaci „členské státy mohou stanovit" nahrazuje závazným zněním, podle něhož členské státy přenesení daňové povinnosti stanoví.
Balíček ViDA („VAT in the Digital Age") byl přijat 11. března 2025 a nabyl účinnosti 14. dubna 2025. Stojí na třech pilířích: elektronická fakturace a reporting v reálném čase, režim DPH pro ekonomiku platforem a jednotná registrace k DPH. Přechod článku 194 na povinný režim patří do třetího pilíře, jehož deklarovaným cílem je snížit počet vícenásobných registrací k DPH v Unii.
Třetí pilíř neřeší jen článek 194. Doplňuje jej rozšířené jednotné správní místo (OSS) pro tuzemské B2C prodeje neusazeného prodejce a nový režim OSS pro přemístění vlastního zboží mezi sklady v různých státech. Dohromady tyto tři páky sledují stejný cíl: aby zahraniční firma zvládla své evropské operace pokud možno bez toho, aby se registrovala v každém jednotlivém státě. Článek 194 je z nich nástrojem pro B2B dodání zboží.
Tři kumulativní podmínky
Povinný článek 194 platí jen tehdy, jsou-li současně splněny tři podmínky. Stačí, aby jediná chyběla, a mechanismus se neuplatní: v zásadě se tak opět stáváte osobou povinnou přiznat tuzemskou DPH.
| Podmínka | Co znamená |
|---|---|
| 1. Neusazený dodavatel | Prodávající nemá ve státě, kde je DPH splatná, provozovnu zapojenou do operace (čl. 192bis). |
| 2. Neregistrovaný dodavatel | Prodávající není v tomto státě registrován k DPH pro daný tok. |
| 3. Identifikovaný zákazník | Kupující je osoba povinná k dani identifikovaná k DPH v témže státě (plátce nebo identifikovaná osoba). |
Podmínka č. 3 fakticky vylučuje prodej fyzickým osobám (B2C): bez identifikovaného zákazníka povinného k dani není přenesení daňové povinnosti možné. Pro e-shopy prodávající spotřebitelům platí jiné režimy (jednotné správní místo OSS, dovoz).
„Musím se ještě registrovat k DPH?"
Pro tok, na který dopadá povinný článek 194, nikoli: v zemi prodeje se registrovat nemusíte. V tom je celý smysl mechanismu. Pokud prodáváte zboží v tuzemsku zákazníkům, kteří jsou všichni osobami povinnými k dani a identifikovaní, a vy sami v této zemi identifikovaní nejste, nese DPH vaši zákazníci.
Nezaměňujte článek 194 (tuzemské) s DPH při dovozu
Fakturovat bez DPH podle článku 194 (tuzemská operace) a řešit DPH při dovozu jsou dva odlišné mechanismy s odlišným právním základem i odlišnou osobou, která daň přiznává. Je to nejčastější záměna a žádný konkurenční obsah ji jasně nevyjasňuje. Zde je srovnání.
| Kritérium | Přenesení daňové povinnosti čl. 194 (tuzemské) | DPH při dovozu zboží |
|---|---|---|
| Operace | Tuzemský prodej zboží či služeb neusazenou osobou zákazníkovi povinnému k dani | Vstup zboží na území EU ze třetí země |
| Kdo přiznává daň | Zákazník (příjemce identifikovaný k DPH) | Dovozce sám, ve svém daňovém přiznání |
| Právní základ | Článek 194 směrnice 2006/112/ES | Národní úprava DPH při dovozu transponující směrnici |
| V Česku | Přenesení povinnosti na příjemce u dodání neusazenou osobou (§ 108 zákona o DPH) | DPH vyměří celní úřad; plátce ji uvádí v daňovém přiznání |
| Cíl | Zbavit zahraničního prodejce nutnosti tuzemské registrace | Odstranit nutnost hradit DPH v hotovosti při proclení |
Zapamatujte si dělicí čáru: článek 194 řeší prodej uvnitř jedné země zahraničním subjektem, kdežto DPH při dovozu řeší překročení vnější hranice Unie. V České republice DPH při dovozu vyměřuje celní úřad. Je-li dovozce plátcem, přiznává tuto daň přímo ve svém daňovém přiznání (samovyměření) a při propuštění zboží ji tak fakticky nehradí v hotovosti. To je zásadní rozdíl oproti tuzemskému přenesení daňové povinnosti, kde daň přiznává váš zákazník, ne vy.
Ponechat, nebo zrušit tuzemské DIČ: rozhodnutí připravte už v roce 2027
Ponechání tuzemského DIČ v některé zemi vás může z výhody povinného článku 194 vyloučit. To je strategický bod celé reformy a zaslouží si rozhodnutí připravené s předstihem, ideálně v průběhu roku 2027.
Připomeňte si druhou kumulativní podmínku: dodavatel musí být ve státě prodeje neregistrovaný. Pokud v něm držíte aktivní DIČ, registrovaní jste. Povinný článek 194 přitom míří na případ neregistrovaného dodavatele.
Proč vás ponechání DIČ může z článku 194 vyloučit
Přenesení daňové povinnosti se stává povinným pouze tehdy, když dodavatel v dané zemi registrovaný není; je-li tam registrovaný, ponechává si členský stát pouhou možnost přenesení daňové povinnosti uložit, nebo neuložit. Jinými slovy, ponechání místního DIČ vás automaticky nepřeřadí mezi „dodavatele, který daň vybírá": záleží na tom, jak stát pravidlo transponuje. Ztrácíte ale záruku povinného mechanismu a nadále vás tíží všechny povinnosti spjaté s registrací (pravidelná přiznání, byť i nulová).
Skutečná otázka let 2027–2028 proto nezní „mám zrušit své DIČ?", nýbrž „potřebuji ještě toto DIČ pro jiné toky?".
Vyloučení: režim ziskové přirážky
Dodání v režimu ziskové přirážky (použité zboží, umělecká díla, sběratelské předměty a starožitnosti) jsou z povinného článku 194 výslovně vyloučena. Pokud pracujete v tomto režimu, reforma 2028 vaši situaci nemění: DPH zůstává splatná podle pravidel ziskové přirážky, bez přenesení na zákazníka.
Fakturovat bez DPH a přiznat daň v praxi (článek 194)
Když se článek 194 uplatní, vystavíte fakturu bez DPH s výslovnou náležitostí o přenesení daňové povinnosti, a daň nese na svém přiznání váš zákazník. Dokladová mechanika je jednoduchá, ale při kontrole záleží na každém kroku.
Povinná náležitost na faktuře a přiznání zákazníkem
Faktura musí jasně uvádět, že DPH neobsahuje, a odkazovat na režim přenesení daňové povinnosti. V praxi se uvádí text „přenesení daňové povinnosti" (nebo „reverse charge") spolu s odkazem na článek 194 směrnice o DPH či na národní ustanovení, které jej transponuje. Na faktuře musí figurovat DIČ zákazníka.
Na straně zákazníka spočívá postup ve dvou krocích na jednom daňovém přiznání:
- Přiznat DPH splatnou z nákupu (DPH na výstupu odvedená za stát).
- Odečíst tutéž DPH v mezích svého nároku na odpočet (DPH na vstupu).
Zaúčtování přenesení daňové povinnosti (marketplace / Amazon)
Účetně se přenesení daňové povinnosti projeví dvojím zápisem: účet DPH na výstupu a účet DPH na vstupu ve stejné částce, bez pohybu peněz. Výsledek je neutrální, je-li nárok na odpočet plný.
Tento bod je obzvlášť citlivý pro prodejce na tržištích. Subjekt, který drží zboží ve více zemích v rámci logistického programu (typu celoevropská distribuce), hromadí různorodé toky: přemístění zásob, B2C prodeje, tuzemské B2B prodeje. Pod článek 194 spadnou v roce 2028 jen některé z těchto prodejů. Rozhodující je status kupujícího na každé jednotlivé objednávce, nikoli země skladu. Účetní systém proto musí u každé transakce rozpoznat, zda protistrana je, nebo není identifikovaná k DPH, a podle toho fakturu bez daně buď vystavit, nebo naopak zatížit tuzemskou sazbou.
Ohlašovací povinnosti: souhrnné hlášení od 2028, e-reporting v roce 2030
Kromě faktury se s článkem 194 pojí ohlašovací povinnosti, které se s ViDA zpřísní. Sledovat je třeba dvě data.
Nejprve: dotčené operace by v zásadě měly být uváděny v souhrnném hlášení od okamžiku, kdy povinný režim nabude účinnosti, aby bylo možné párovat údaje prodejce a kupujícího. Přesná podoba této povinnosti bude záviset na národní transpozici.
Poté: od 1. července 2030 zavádí ViDA digitální reporting v reálném čase (Digital Reporting Requirements) navázaný na e-fakturace v rámci EU, který u přeshraničních operací postupně nahradí souhrnná hlášení. Sbližování národních systémů se očekává k horizontu roku 2035.
Co článek 194 (povinný) neřeší
Povinný článek 194 odstraňuje jeden důvod k registraci, neodstraňuje ale všechny. Několik situací bude i po 1. červenci 2028 nadále vyžadovat tuzemské DIČ.
Zde jsou případy, kdy registrace zůstává nutná:
- B2C prodeje: jakmile koncový zákazník není identifikovanou osobou povinnou k dani, článek 194 se neuplatní. Podle toku je nutné se registrovat lokálně, nebo využít jednotné správní místo OSS.
- Dovoz: vstup zboží ze třetí země spadá pod DPH při dovozu, nikoli pod článek 194.
- Přemístění vlastního zboží: přesun vlastních zásob z jedné země do druhé zůstává samostatnou operací. K tomu ViDA zavádí rozšířený režim jednotné registrace, který rozebíráme v článku o přemístění vlastního zboží.
- Operace v režimu ziskové přirážky, z mechanismu vyloučené.
- Země, kde si DIČ ponecháte z jiných důvodů, přičemž stát si pak ponechává možnost nechat vás daň vybírat.
Zvláštní pozornost si žádá daňový zástupce. Pro firmy mimo Evropskou unii jej většina států nadále vyžaduje všude tam, kde tuzemská registrace přetrvává (dovoz, B2C prodeje, sklad). Článek 194 snižuje potřebu registrace na jednom toku, nezbavuje vás ale povinností u toků ostatních.
Potřebujete pomoc s přípravou na povinný článek 194?
Zmapovat vaše toky, rozhodnout, která DIČ ponechat nebo zrušit, zajistit vaše faktury a přiznání před 1. červencem 2028: přesně to náš tým dělá pro neusazené firmy po celé Evropě. Čím dřív si obraz svých operací ujasníte, tím klidněji do reformy vstoupíte.
Časté dotazy
Je článek 194 povinný ve všech zemích EU?
Zatím ne. Dnes je článek 194 možností ponechanou každému členskému státu a uplatňuje se velmi nesourodě. Od 1. července 2028 jej směrnice (EU) 2025/516 činí povinným ve všech 27 státech pro neusazené a neregistrované dodavatele prodávající identifikovanému zákazníkovi.
Jaký je rozdíl mezi článkem 194 a DPH při dovozu?
Článek 194 míří na tuzemský prodej uskutečněný zahraničním subjektem: daň přiznává zákazník. DPH při dovozu míří na vstup zboží ze třetí země: daň přiznává dovozce ve svém přiznání. V Česku ji plátce uvádí v daňovém přiznání, zatímco vyměření provádí celní úřad. Dva odlišné mechanismy, které nelze zaměňovat.
Jakou náležitost uvést na faktuře?
Faktura v režimu přenesení daňové povinnosti neobsahuje žádnou DPH. Nese text „přenesení daňové povinnosti" (nebo „reverse charge"), odkaz na článek 194 směrnice o DPH či jeho národní transpozici a DIČ identifikovaného zákazníka. Právě tento zákazník daň přizná a odečte ve svém přiznání.
Mám s příchodem ViDA zrušit tuzemské DIČ?
Ne nutně. Povinné přenesení daňové povinnosti předpokládá, že v zemi prodeje registrovaní nejste. Pokud vaše DIČ slouží i k dovozu, k držení zásob nebo k B2C prodejům, zůstává užitečné. Rozhodnutí udělejte tok po toku už v roce 2027, ať zbytečně neztratíte výhodu mechanismu.
Bude daňový zástupce po roce 2028 ještě potřeba?
Ano, v mnoha případech. Pro firmy mimo Evropskou unii jej většina států nadále vyžaduje všude tam, kde tuzemská registrace přetrvává (dovoz, B2C prodeje, sklad). Článek 194 snižuje potřebu registrace na jednom toku, nezbavuje vás ale povinností u toků ostatních.
Je článek 194 povinný už dnes?
Ne, nikoli jako harmonizované pravidlo. Některé státy jej už uplatňují široce, jiné částečně, další vůbec. Povinná působnost ve všech 27 státech nabývá účinnosti až 1. července 2028. Do té doby zůstává mapa uplatňování roztříštěná a je nutné ověřovat pravidla stát po státu.
