Specialista na unijní DPH

Přenesená daňová povinnost – režim reverse charge

Režim reverse-charge (přenesená daňová povinnost) je daňový nástroj určený k boji proti daňovým únikům a karuselovým podvodům. Tento mechanismus přenáší odpovědnost za přiznání a odvedení DPH z prodávajícího na kupujícího, čímž efektivně řeší problém neoprávněného nároku na vrácení DPH.

Osnova:

Legislativa v České republice kategorizuje plnění do dvou skupin:

  • přenesená daňová povinnost dočasná

(rozhodují specifická vládní nařízení)

  • přenesená daňová povinnost trvalá, do níž spadají např. stavební a montážní práce nebo transakce s nemovitostmi mezi plátci DPH

Bližší informace o tom, jak přeložit informaci o použití režimu přenesené daňové povinnosti při přeshraničních transakcích, píšeme v článku o reverse charge:

Srovnání tuzemského a mezinárodního kontextu

V tuzemském kontextu slouží přenesená daňová povinnost k prevenci daňových úniků, zejména u rozsáhlých stavebních zakázek s dlouhými řetězci subdodávek. 

Na mezinárodní úrovni, při obchodování mezi členskými státy EU, zajišťuje reverse charge to, že je DPH odvedena do rozpočtu země, kde dochází ke spotřebě, což odpovídá základnímu principu DPH jako daně ze spotřeby.

Přenesená daňová povinnost hraje zásadní roli při obchodování mezi zeměmi EU. Aplikace tohoto režimu umožňuje efektivní vybírání DPH v zemi spotřeby. Reverse charge tak pomáhá předcházet situacím, kdy by bylo možné daňovým systémem manipulovat či zneužívat pro daňové úniky.

Přenesená daňová povinnost v České republice

Evropská unie umožnila plošné použití režimu reverse charge pro všechny transakce přesahující limit 17 500 EUR. Země EU tento přístup však plošně nezavedly. Česká republika projevila o tuto výjimku zájem již za vlády Andreje Babiše s cílem zavést systém od července 2020, což se nepodařilo realizovat ani pod následující vládou Petra Fialy.

V České republice je aplikace reverse charge omezena pouze na specifické případy, jako jsou nákupy zlata, pořízení nemovitostí, stavební a montážní práce, telekomunikační služby, či prodej elektroniky. Zákony v této oblasti byly v minulosti několikrát novelizovány.

Rozlišení samovyměření daně

Je důležité rozlišovat mezi samovyměřením daně při zahraničních transakcích a tuzemským přenesením daňové povinnosti. 

V případě nejasností, zda se má použít režim reverse charge u tuzemských plnění, je možné využít institutu závazného posouzení. Za poplatek 10.000 Kč vydá Generální finanční ředitelství rozhodnutí, které určí pravidla pro konkrétní transakci.

Zavedení plošného reverse charge v ČR

Přestože plošné zavedení reverse charge v ČR bylo podpořeno mnoha podnikateli a mělo by významně přispět k prevenci daňových úniků, jeho implementace je zatím nejistá. Rada EU prodloužila možnost jeho zavedení do konce roku 2026. Skeptici však upozorňují na potenciální komplikace a potřebu dalších příprav.

Jak se přenesená daňová povinnost uvádí do praxe

Aplikace reverse charge v praxi vyžaduje od podnikatelů pečlivé sledování transakcí a správné určení, zda konkrétní transakce spadá do tohoto režimu. To zahrnuje ověření platnosti DIČ obchodních partnerů v systému VIES a správné vedení dokumentace pro případné daňové kontroly. Podnikatelé by měli být také obeznámeni se specifiky aplikace reverse charge v různých odvětvích a situacích, jako je obchod s elektronickými službami nebo specifickými druhy zboží.

I když přenesená daňová povinnost přináší mnohé výhody, mohou nastat situace, kdy se podnikatelé setkají s komplikacemi, zejména pokud nejsou dostatečně seznámeni s příslušnými pravidly a postupy. 

Příklad použití reverse charge v praxi Například při poskytnutí stavebních služeb vystaví dodavatel fakturu bez DPH. Odpovědnost za doplnění, přiznání a zaplacení daně přechází na kupujícího, který je také zodpovědný za správné stanovení daňové sazby.

Jednou z hlavních výzev může být určení, zda vybraná transakce spadá do režimu reverse charge i v zahraničí, což vyžaduje znalost specifických podmínek stanovených v jednotlivých členských státech.

Pro řešení těchto komplikací je doporučeno:

  • Konzultace s daňovým poradcem nebo odborníkem, který je dobře obeznámen s pravidly DPH v daném členském státě.
  • Využití zdrojů a nástrojů poskytovaných daňovými úřady a Evropskou komisí, včetně online databází a průvodců.
  • Aktivní sledování změn v daňové legislativě a příslušných předpisech v EU i v jednotlivých členských státech.

1.Špatné zařazení plnění do daňového režimu

Jedním z častých problémů v praxi je nesprávné zařazení plnění do příslušného daňového režimu. Typickým příkladem je pronájem movité věci, kdy si zahraniční společnost pronajme stroj od českého dodavatele. V takovém případě by měl český dodavatel uplatnit režim reverse-charge režim dle § 9/1 zákona o dani z přidané hodnoty (ZDPH), tedy fakturovat bez DPH, a daňová povinnost se přenáší na příjemce služby, který je povinen přiznat a zaplatit DPH v zemi svého sídla.

Přesto se často stává, že český dodavatel nesprávně vystaví fakturu s DPH a zahraniční společnosti tak zvyšuje náklady, neboť u takového dokladu , který je vystaven v chybném daňovém režimu si zahraniční subjekt nemůže uplatnit odpočet daně.

2. Uplatnění režimu reverse-charge v jiných členských státech

Dalším příkladem aplikace reverse-charge režimu je  lokálním dodání zboží v jiných členských státech Evropské unie, pokud plnění poskytuje česká společnost registrovaná k DPH v dané zemi. Například česká společnost, která je registrovaná k DPH v Itálii z důvodu skladování zboží v Itálii, dodává zboží z italského skladu italskému plátci DPH v režimu přenesené daňové povinnosti. Resp. italský zákon o DPH říká, že plnění musí přiznat příjemce plnění za podmínky, že je toto plnění dodáno plátcem neusazeným v zemi. Bez ohledu zda je dodavatel registrovaný k DPH v Itálii nebo není.

Tento princip funguje i v dalších zemích, jako jsou Francie nebo Španělsko. Český dodavatel, přestože má zahraniční DIČ pro účely DPH, fakturuje v reverse-charge režimu.