Bairochův paradox

Historická ekonomie nám občas přináší překvapivá zjištění. Jedním z nich je slavný Bairochův paradox. Tato ekonomická teorie naznačuje, že státy, které v 19. století zavedly přísná protekcionistická opatření, paradoxně zaznamenaly mnohem silnější hospodářský růst než země prosazující otevřený trh. Růst se přitom projevil nejen ve výši hrubého národního produktu (HNP), ale překvapivě i v samotném objemu exportu.

Proč protekcionismus v 19. století fungoval lépe

Bairochův paradox přímo napadá tradiční představu, že naprostá otevřenost mezinárodního obchodu automaticky generuje hospodářský růst. Teorie naopak tvrdí, že právě silný domácí růst je nezbytným předpokladem pro úspěšný zahraniční obchod. Ochranná cla a protekcionistická politika totiž v historii pomohly státům ochránit jejich teprve se rozvíjející domácí průmyslová odvětví (tzv. infant industries) před drtivou zahraniční konkurencí.

Díky této dočasné ochraně získaly země (například USA nebo Německo v 19. století) drahocenný čas k tomu, aby:

• Vybudovaly solidní průmyslovou základnu bez tlaku levnějšího dovozu z Británie.
• Masivně zvýšily svou výrobní kapacitu a technologickou úroveň.
• Získaly potřebnou konkurenceschopnost pro pozdější expanzi na globální trhy.

Odborné debaty a historický kontext ekonomického růstu

Je však dobré vědět, že Bairochův paradox zůstává mezi ekonomy předmětem živých diskusí. Mnozí odborníci upozorňují na to, že tyto výsledky byly silně ovlivněny specifickým historickým kontextem. Dnešní komplexní globální dodavatelské řetězce, kde produkty často několikrát překračují hranice ve formě polotovarů, již vyžadují zcela odlišné strategické přístupy. Přesto Bairochova práce zůstává klíčovým argumentem pro ty, kteří varují před bezhlavou liberalizací obchodu v rozvojových ekonomikách.

Zdroj: Pseudoerasmus – Paul Bairoch and the protectionism-growth paradox